"Ach ta láska" [10]

25. března 2012 v 18:38 | The Bo |  Ach ta láska
Po delší době... tak co si myslíte? =)


"Hm. Asi ne" zamyslela jsem se
Harry si stoupl přede mě a opřel rakama o zeď za mou hlavou. "Tak už víš" zeptal se znovu a prohlížel si můj obličej.
"Myslím, že jsem na to přišla" zašeptala jsem.
Chytila jsem ho za tváře a políbila ho. Ani jsme se nenadáli a cikly dveře. 6. patro.
Harry mě vzal za ruku a vedl chodbou až nakonec. Otevřel dveře a já údivem otevřela pusu.
Došla jsem na terasu, kde stál malý stoleček, a ze které byl vidět celý Londýn. Byla jsem okouzlená. Opřela jsem se o zídku a Harry mě ze zadu objal.
"Líbí" zeptal se. "Blázínku, že se ptáš, je to úžasný. Nemůžu popadnout dech" zašetala jsem, snad ze strahu. Aby se to náhodou nerozplynulo.
"Pojď si sednout. Výhled ti neuteče" pobídl mě.
Celý večer jsme se smáli a povídali si. Jsem vážně šťastná. Nejlepší kluk na světě mě má rád a já jeho. Když jsme dojedli, tak jsme sepřesunuli na houpačku. Seděli jsme jakoby pár minut a začalo se rozednívat. Bylo ráno. Vtu chvíli jsme usoudili, že je nespíš čas si jít lehnout. Zachumlali jsme se do peřin a hřáli jeden druhého. Usínala jsem v jeho náruči se skvělou náladou a s pocitem naprostého štěstí. Noa ty sny potom, dokážete si to představit.
"Vstávej Zlato" zašeptal ten krásný hlas do ucha.
Vstávání bylo fakt těžký. Protáhla jsem se dobrých 15 minut jen ležela v posteli a koukala se na toho medvídka v županu. Slunce už bylo vysoko a nebe bez mráčků. Dnešek byl naprosto bezchybný.
"Gift? I have to tell you something." Harry vstal od snídaně a s úsměvem oducha k uchu ke mě zamířil.
Odhodil ze mě peřinu, lehl si na mě a opřel se dleněmi za mou hlavou a zvědavě na mě koukal
"Tak copak jsi mi chtěla povědět? Hořím nedočkavostí" usmál se, překulil se vedle mě na bok a podepřel si hlavu aby lépe viděl.
"Mám Tě ráda. A jestli budeme spolu, tak chci vždycky slyšet pravdu. Ano? A na něčem se domluvíme Babe, já neublížím tobě a ty zase mě. Co ty na to?"
Harry vyskočil z postele, otočil se ke mě zády a odchází. "No to teda nevím. Musím si to rozmyslet"
Nato jsem nemohla nereagovat, vyskočila jsem z postele a rozběhla se za ním. Vyskočila mu na záda a dala ruce okolo krku.
"Cože jsi říkal Zlato?" s "výhružným" obličejem. "Asi jsem se přeslechla" začala jsem se smát, takže celý vyhrožování bylo prozrazeno.
Taky se začal smát.
"Samozřejmě že ti nikdy neublížím. Co bych z toho měl? Akorát oči pro pláč" usmál se a pohladil po tváři. Skladkou pusu k tomu a dokonalá nálada byla na světě.
"Pojď se nasnídat Dots, nebo jak ti to ten kamarád říká" pokynul se smíchem.
"To mi musíš vysvětlit, kdo na takovou přezdívku jako přišel?" zajímal se
"Tatínek" usmála jsem se. "Kdybž jsem byla malá, tak jsem měla spoustu pih a tak prostě Dots. A od té doby mi to zůstalo. Patrik patří mezi pár lidí, kteří byli u zrodu Dots."
Bylo to už tak daleko a tak moc se od té doby změnilo. A vlastně i nezměnilo. Táta byl pořád nejúžasnější chlap na světě a maminka ta nejstaroslivější žena pod sluncem. A taky nejkrásnější žena s nejkrásnějším úsměvem. Zatřála jsem hlavou abych přestala myslet na domov a užívala si Anglie..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *Mrs.Niam* *Mrs.Niam* | Web | 25. března 2012 v 19:05 | Reagovat

Too je fakt krásný!! :) Dokonalý! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama