"FALL INTO HIS ARMS" [3]

26. března 2012 v 16:59 | Evíí&Mrs.Niam* |  FALL INTO HIS ARMS
Líbí? Nějáké názory?:)


Překvapivě jsem vytáhla mobil a ještě než jsem přečetla smsku, přemýšlela jsem, kdo mi může psát. Matka s otcem měli svých starostí dost. Tím jsem si byla jistá. Přemýšlela jsem nad starými přáteli, které jsem tu měla… Možná Harry. Vytáhla jsem mobil a s udivením koukala. Stálo v ní "Přijď v deset do parku." Moc dobře jsem věděla, kde to místo je, ale proč by po mě někdo chtěl, abych tam šla? Číslo bylo pro mě neznámé, samozřejmě. Možná za to, můžu jen já, když jsem ve vzteku vymazala i poslední kontakty. S povzdechnutím jsem se podívala na hodiny. Bylo téměř devět. Čas jsem tedy měla, a tak jsem odepsala na další zprávy z netu, které mi lidi neustále psali. Byla jsem rozhodnutá, že tam půjdu. Jsem extrémista… Nevím, co se stalo a popravdě jsem to vědět ani nechtěla. Ležela jsem a přemýšlela nad tím, kde to jsem. Nebyla jsem na gauči, jak bych očekávala. Ležela jsem v posteli? Ano přesně tam, nabízí se snad možnost, že bych byla náměsíčná. No tu jsem vyloučila hned. Co se vlastně stalo večer? Klíčky… Pamatuju si zvuk šustějících klíčku a pak jsem asi usla… Pomalu jsem otevřela oči, slunce bylo už od pohledu přímo rozžhavené. Ale kupodivu závěsy byly zataženy… Pořád jsem tam trochu netušila, kde jsem, ale když jsem uviděla naproti sobě velkou skříň, bylo mi to jasné. Okamžitě jsem vstala, přímo vyskočila z postele a vyběhla jsem ze dveří. Aspoň jsem se pokusila, než mi něčí ruka zabránila jít dál. Nemusela jsem ho ani vidět, abych věděla kdo to je… Cítila jsem jeho přítomnost, moje tělo po něm prahlo. Táhlo mě to k němu. Odmítala jsem se otočit, chtěla jsem se vyhnout pohledu do těch očí. Do těch očí, které mi tenkrát způsobili tu bolest, do těch nádherných modrých očí. Stála jsem čelem ke dveřím připravená k odchodu, ale jeho ruka, která mi tiskla zápěstí mi v tom bránila. Ohlédla jsem se, ale nedívala jsem se mu do očí. ,,Proč?", zmohla jsem se jenom na slabou otázku, proč mě nutí vzpomínat!? ,,Co tu dělám?", zeptala jsem se zmateně, když jsem sebrala trochu kuráže. ,,Spala jsi tu",odpověděl vcelku bez vzrušení. Chytil mě za bradu a donutil mě k přímému pohledu do jeho očí. ,,Proč chceš odejít?",,Protože!", vykřikla jsem a vytrhla se z jeho ruky a během pár vteřin odešla. Nedokázala jsem tam zůstat, potom co dělal.Vyběhla jsem z jeho domu a jen koukla do okna bytu, kde bydel. Bylo světlo, takže nešlo rozpoznat zda, tam někdo je. Jen se prudce rozhrnuly závěsy a já se schovala, aby mě neviděl. Jen jsem ho sledovala,jak mě hledá a shání se, kde jsem.Potom zalezl, asi mě šel hledat a tak jsem se rozběhla přímo k mému bytu. Bydleli jsme od sebe kousek a tak jsem tam za pár minut byla. Ta skvělá kondička mi, ale měla za pár měsícu zmizet. Rychle jsem vytáhla z kapsy klíče, odemkla a vběhla dovnitř, zabouchla. Hledala jsem mobil, nikde nebyl. Ó sakra! Vyběhla jsem nahoru po schodech a využila telfonu, který jsem měla v bytě. ,,Haló Harry?", zavolala jsem do sluchátka, kde jsem uslyšela ospalý hlas. ,,Ano, El? Proč mě budíš v půl devátý ráno?" ,řekl poněkud rozmrzele. ,,Harry promiň,promiň, že tě budím", řekla jsem sklesle, bylo toho prostě trochu moc. Sjela jsem po zdi na zem,držela sluchátko a cítila slzu stékající po mé tváři. ,,Byla jsem u Louise, a nechala tam svůj telefon" ,,Kde, že jsi byla?", zeptal se a bylo slyšet, jak moc ho ta zpráva zaskočila. ,,U Louise,navíc se neptej, sama nevím jak jsem se tam dostala", heslovitě jsem odpovídala. ,,El,to bude dobrý", utišoval Harry můj pláč, ani nevím jak poznal, že brečím, snažila jsem se, aby to vypadalo, že mi nic není. ,,Harry mohl by jsi mi ho přinést,už tam znovu nechci", čekala jsem na odpověď. Harry jenom hlasitě vzdychl a já jen čekala že řekne ne. ,,Co bych pro tebe neudělal", řekl a já slyšela tu pozitivitu v jeho hlase. ,,Mám tě moc ráda, a moc děkuju", řekla jsem do sluchátka. ,,Taky tě mám rád",odpověděl Harry. ,,Ahoj",,Ahoj", rozloučily jsme se.
Z pohledu Harryho:
Byla slyšet ta rozrušenost v jejím hlase, bylo slyšet jak moc je zoufalá. Vstal jsem z postele a šel do kuchyně udělat si čaj a něco k snídani,přeci jenom jsem slíbil, že se stavím pro ten telefon. Po snídani jsem se převlékl a zavolal Louisovi, kde vlastně je.,,Lou",řekl jsem klidně do sluchátka.,,Ahoj Harry",bylo slyšet něco co už jsem dneska jednou slyšel, zoufalost,bezmoc něco nepopsatelně výrazného ale přitom něco jdoucího přímo proti srsti.,,Lou,Elen mě poprosila abych se u tebe stavil, pro její mobil",řekl jsem a čekal jak bude Louis reagovat.,,A proč zrovna ty? Proč jí ho nemůžu donést já?", v Louisově bylo slyšet rozhořčení.,,Nevím,prostě si to tak přeje.A seber se brácho máš přece Eleanor! Ty by jsi neměl být tím, kdo je strápený",řekl jsem poněkud naštvaně, Louis se nedokázal vžít do její situace.,,Já ji ho přinesu",stál si na svém Louis a mě už přestávala bavit ta jeho tvrdohlavost.,,Louisi,ne!",křikl jsem do sluchátka.Louis jen váhavě vzdychl.,,Stavím se u tebe za deset minut",dodal jsem.,,Jasně brácho,zatím čau",odpověděl,jakoby bezmyšlenkovitě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chceš přidávat novinky z Twitteru ?

ANO
NE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama