"Someone like ME" [3]

5. dubna 2012 v 22:00 | The Bo |  Someone like ME
Trošku delší díl, tak doudám, že mě nesežerete. =*


Napsala jsem mu číslo a vyrazila do města. Chtěla jsem si koupit něco hezkého. Abych tady nechodila jako turistka. Našla jsem úžasný modrý sako. Jsem na ně ulítlá. A taky sárong. Se sluníčkama. Dneska mám štěstí. Po dvou hodinách chození, jsem se uvelebila v maké kavárničce v obchodním centru. Dala jsem si kávu a toust. Vyhladovělost.
Zazvonil mi telefon. Neznáme číslo.
"Halo?"
"Halo? je tam můj airplane friends?"
Zasmála jsem se. "Ano, to je. Ráda tě slyším"
oddychl si. "Díky bohu, že jsi to ty. Taky tě rád slyším. Kde jsi?"
.. domluvili jsme se, že přijde za mnou do té kavárny, kde právě sedím. Za hodinu. Ani jsem nikam nemusela. Skvělé.
Nervózně jsem koukala okolo sebe, věděla jsem co přesně mám čekat. Tmavé brýle a kapucu. Nezklamal mě. Nadšeně mě pozdravil, objal a objednal si kávu..
Snažila jsem se mu nahlédnout za brýle. Oni nevím, jaké á oči. Když mi oznámil, že si je radši nechá. Pokrčila jsem rameny a dál to neřešila. Nevěděla jsem, co má za komplex, tak jsem ho nechtěla nutit.
Po dobrých dalších dvou hodinách jsme se zvedli, zaplatili a odešli.
"Co budeš dělat?" zeptal se, když jsme se už pomalu loučili.
"Nevím, asi budu doma koukat na film a budu si poplakávat" usmála jsem se. Nelhala jsem.
"Tak v tom případě pro tebe mám lepší plán" zakřenil se.
Táhl mě do auta.. trochu mě to vyděsilo.
"Neboj, nejsem úchyl, jen ti chci něco ukázat. A protože očividně nejsi angličanka, tak to určitě neznáš."
"Mám špatnou angličtinu?" otázala jsem se, zatím co Louis vyjel na silnici a řítil se vstříc překvapení.
"Ne to ne. Jen tvůj přízvuk je zvláštní.. neanglický. Neboj, je to roztomilý" šťouchl do mě.
Vyplázla jsem na něj jazky. Bylo mi s ním zvláštně. Musela jsem se smát, i když jsem vlastně nechtěla.
Dojeli jsme mě neznámo kam.
Byl tam park. A byla tam socha. Socha Petra pana.
"Pane Bože, to je nádhera. Tu pohádku miluju"
Na podstavci stálo "Patr Pan, chlapec, který nechtěl vyrůst"
"Líbí seti tu?" zeptal se
"Chodím sem, když nevím kudy dál. Je to moje osobní místo." nepřítomně se usmál.
Sedli jsme si na lavičku a smáli se. Bavili se o všem možném. Bylo mi s ním dobře.
"A co Eleanor. Nic jsi mi o ní ještě neřekl" pobídla jsem ho.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Anny* *Anny* | Web | 5. dubna 2012 v 23:25 | Reagovat

úžasý :) už se těším na další díl :D <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama